Třebeničtí měli velký úspěch
Národopisná výstava 16. května 1895
Před 120 lety se konala v Praze Národopisná výstava československá, která měla za cíl předvést život českého a slovanského lidu. Konala se na stejném místě jako Jubilejní výstava 1891, v Královské oboře - dnešní obora Hvězda. Předcházely jí tři léta přípravných prací v jednotlivých regionech, 170 krajských výstav a početné národopisné slavnosti. Vybrané exponáty pak byly z regionů poslány do Prahy.
Datum konání výstavy je uváděno různě. Na zvacím plakátu od Vojtěcha Hynaise, který z kapacitních důvodů stránek již nelze vložit, je uvedeno datum od 16. května do 28. září 1895. Jinde se o výstavě píše, že byla zahájena 15. května a konala se do 31. října 1895. V den zahájení se údajně konala pouť, věnovaná památce Jana Nepomuckého. Slavnost byla zahájena Svatováclavským chorálem a hrabě Vladimír Lažanský pronesl úvodní slovo. Výstavu doprovázela řada akcí jako byl Plzeňský den, Dětský den, Slovenské dny a další.
Třebeničtí měli na výstavě svůj den 11. června 1895. Předvedli způsob pláchnutí českých granátů, jejich třídění apod. Odpoledne s velkým úspěchem účinkovalo třebenické kvarteto.
Třebeničtí měli velký úspěch nejen tento den – jejich prezentace na Národopisné výstavě byla odměněna bronzovou medailí.
Po skončení Národopisné výstavy se Muzeum království Českého snažilo získat do svých sbírek archeologické nálezy a unikátní předměty o které usilovalo již po velké Jubilejní výstavě v roce 1891 (zlaté a bronzové předměty z Klapého). Tentokrát měl prof. Tieftrunk velký zájem také o písemné památky Třebenické – městská a cechovní privilegia, viniční knihy a opakovaně o Třebenický kancionál. Na Jubilejní výstavě v roce 1891 byly tyto předměty a řada dalších národopisného charakteru vystaveno v oddělení České chalupy, včetně samostatné sbírky z náplavů granátových písků „Pyropové diluvium v Českém středohoří“. Tato sbírka, která byla již předtím několikrát odborníky vysoce oceněna, získala na výstavě čestný diplom s právem ražení zlaté mince. Všechny předměty i tentokrát v Třebenicích zůstaly.
Bohužel jak šel čas a ve vedení města se střídali místní i nemístní, sbírky se postupně ztenčovaly. V dnešním muzeu Českého granátu ze sbírek Dr. Václava Paříka a Karla Křenka mnoho nenajdete. Snad je to tím, že výklad odkazu Třebenických „... a kdyby jednou snad se změnily poměry v Třebenicích jakýmkoli pro muzeum nepříznivým způsobem, aby bylo vše odevzdáno Muzeu království Českého v Praze“ si vykládali a vykládají podle svého. Poslední z nejcennějších listinných unikátů Třebenický kancionál, o který byla svedena nejedna bitva, byl předán před časem Litoměřickému muzeu.
Mnohé se zapomíná a odevzdává čím Třebenice slavné byly. Čarodějnické slety a maškarní bály slávu a vážnost městu nepřinesou, ani nenaplní městskou pokladnu, i když kolem ní jsou různé kejkle a tanečky.
Přes tyto povzdechy je v muzeu Českého granátu co zhlédnout, vřele doporučuji.
FI
Komentáře
Přehled komentářů
Pane Immere, dovoluji si některé Vaše postřehy trochu upřesnit:
Národnímu muzeu šlo po jubilejní výstavě především o kovadlinu nalezenou u Vlastislavi (tuším, že ji lze v našem muzeu vidět dodnes vpravo od vstupu). Nálezy z Klapého byly předmětem sporu až na konci 90. let. Předpokládá se, že pocházely z hrobu, který byl objeven po sesuvu půdy v r. 1898.
Sbírky třebenického muzea se ani příliš neztenčovaly, v 50. letech díky reorganizacím muzejní sítě zanikla malá muzea a jejich sbírky ve finále vplynuly do péče muzea litoměřického. Je otázkou, nakolik to mohla místní samospráva ovlivnit (Paříkem používaný národnostní argument pro uchování sbírek v Třebenicích byl po odsunu německého obyvatelstva neaktuální) nebo nakolik mohla ovlivnit expozici nově vzniklého muzea českého granátu. Velká pravda ovšem je, že třebenické muzeum by si zasloužilo nové a podstatně obsáhlejší libreto, ze současné expozice se návštěvník o dějinách Třebenic a okolí mnoho nedozví. To je úkol pro litoměřické muzejníky. Je fajn, že se díky aktivitě sdružení Hrady Českého středohoří alespoň objevila nová stálá expozice k okolním hradům, v tom jsou Třebenice jedinečné.
Závěrem chci uvést na pravou míru situaci kolem třebenického kancionálu, protože jsem ji částečně způsobil. Nebyl předán do muzea, nýbrž byl vedením města uschován do Státního oblastního archivu v Litoměřicích, který o něj zdarma pečuje. Tím však nebyla nijak dotčena vlastnická práva města. Věřte mi, že je mu v trezoru s konstantními klimatickými podmínkami a pod pravidelným dohledem restaurátorů daleko lépe než v jeho předchozí „skrýši“ na městském úřadu. Brzy bude krátkodobě vystaven v litoměřickém muzeu na výstavě „Ve znamení kalicha“.
Re: muzeum
(F. Immer, 26. 5. 2015 9:45)
Pane Lisče, děkuji Vám za komentář. Zřejmě i kolektiv autorů brožury Muzeum Českého granátu v Třebenicích (Teps 1989 str. 5) zasl. umělec František Hora, RNDr. Karel Kubát, CSc., PhDr. Vladimír Salač, PhDr. Jan Smetana a prom. hist. Jitka Volková se mohou mýlit, nebo neuvádějí vše.
V souvislosti s Národopisnou výstavou na str. 5 píší: Po skončení národopisné výstavy se Muzeum království Českého opět snažilo získat do svých sbírek nejcennější předměty. Nešlo tentokrát jen o archeologické nálezy (zlaté a bronzové předměty z Klapého), ale prof. Tieftrunk měl velký zájem o písemné památky Třebenické – městská a cechovní privilegia, viniční knihy apod. Všechny předměty však i tentokrát v Třebenicích zůstaly. Třebenické muzeum, které slavilo takový úspěch, se doma potýkalo s velkými obtížemi. Mělo být vystěhováno ze třídy v nové škole, protože německá škola „právě tuto třídu“ potřebovala. Nastal tuhý boj, nakonec Pařík, který se odvolal až k Zemské školní radě, nebezpečí vystěhování na čas odvrátil. V prosinci 1901 však Pařík zemřel. Teprve později se ukázalo, jak citelná ztráta to byla nejen pro muzeum, ale pro celé Třebenicko (konec citace). Je zcela možné, že v jiných pramenech jsou uváděny jiné cenné předměty. V příspěvku Třebeničtí měli velký úspěch šlo především o připomenutí zmíněné výstavy a jejího vlivu na Třebenické. Tím nechci snižovat Vaši připomínku, ale naopak ještě jednou děkuji. Souhlasím s Vámi, že „skrýš“, jak nazýváte přístěnek za bývalou obřadní síní, a dřevěná bedna nebyly vhodné a již vůbec ne důstojné místo pro tak vzácnou památku.
muzeum
(vita lisec, 21. 5. 2015 15:32)