Poslední dopis 9. února 1953
Těším se těším, že zas v létě se podívám na náš kraj, že se zas dostanu do Třebenic a odtud k těm vrchům tajemným a kouzelným a že zase objevím nové krásy. Už se nechci tolik honit, abych každý den měl ulovenou kořist, chci dobře vychutnat tu zvláštní a podivnou krásu jen takových končin, kde bych mohl definitivně si přenést na plátno i tu ponurost i tu zvláštní roztouženost nějakého posezení nad dálným obzorem tak vábícího ke zamyšlení a kontemplaci nad osudem světa a člověčenstva. Chci z těch vidin vykouzlit pravé kouzlo, které má člověk v jejich blízkosti – snad se mně to v něčem podaří!
Pozdravuj od nás Košťálov v nynější zasmušilosti a v neustálém měnění, kdy mraky se převalují po jeho hřbetě a kdy vítr a chumelenice ho přikrývají v jeho opuštěnosti v krajině - ( Emil Filla, 9. února 1953, z dopisu Ladislavu E. Drahošovi; poslední dopis E. F.)
Komentáře
Přehled komentářů
Dá se s jistotou tvrdit, že krajina kolem Třebenic měla ještě své původní kouzlo a nebyla dotčená zbrklými respektive nesmyslnými zásahy. Jistě nikoho nenapadalo dláždit prostory za muzeem či křížem krážem dláždit chodníky v parcích. Muselo se čekat padesát let, než se vyskytla individua jako je trio Vobořil, Patrovská a Hajná. To trio se opravdu prolhalo k dokonalé neschopnosti. nemluvě o dalším tunelování města.
Dluhy města nelze komentovat.
Nedotčená krajina
(Mgr. Dalibor Preis, 2. 4. 2015 21:03)